Stavba ohýbacího dřeva

Základem stavby dřeva jsou rostlinné buňky spojené do pletiva, kde mají vodivou a zpevňující funkci (buňky prosenchymatické) a funkci zásobní a vyživovací (buňky parenchymatické). Mezi stavbou jehličnatých a listnatých dřevin jsou markantní rozdíly na úrovni anatomických elementů, ale v obou případech stojí za počátkem všeho buňka oddělená v oblasti kambiální zóny.

Výsledkem diferenciace anatomických elementů dřeva jsou pak u jehličnanů tracheidy a parenchymatické buňky. U listnáčů jsou to cévy, tracheidy cévovité, vláknité a vazicentrické, libriformní vlákna a parenchymatické buňky.

Stavba jehličnatých dřevin

Jehličnaté dřeviny jsou vývojově starší než dřeviny listnaté. Jejich dřevo je charakteristické jednoduchou, téměř pravidelnou strukturou, na níž se podílejí jen dva druhy anatomických elementů, a to tracheidy a parenchymatické buňky.

Tracheidy tvoří až 95% struktury dřeva jehličnatých dřevin. Mají vláknitou strukturu, jsou zašpičatělé a orientované rovnoběžně s podélnou osou kmene. Jejich délka je 1,2 – 8 mm, šířka 10 – 80 µm. Tloušťka buněčné stěny se liší u jarní a letní. Jarní mají převážně funkci vodivou, jsou tenkostěnné, širší a kratší. Letní, vznikající později (tvoří letní dřevo letokruhu), mají funkci mechanickou, jsou užší, delší a mají tlustší buněčné stěny.

Parenchymatické buňky dřeva jehličnanů jsou buňky protáhlého hranolovitého tvaru o délce a výšce 40 – 100 µm a šířce 10 – 20 µm. Obsahují pryskyřice, třísloviny a minerální látky. Ve dřevě jsou uloženy buď rovnoběžně s osou kmene, kdy tvoří podélný dřevní parenchym a vertikální pryskyřičné kanálky, nebo jsou orientovány kolmo na osu kmene, kde se podílí na stavbě dřeňových paprsků a horizontálních pryskyřičných kanálků.

Stavba listnatých dřevin

Dřevo listnáčů je vývojově mladší než dřevo jehličnatých dřevin. Má ve srovnání s jehličnany složitější stavbu a je tvořeno větším počtem různých druhů anatomických elementů. Tyto elementy mají rozdílnou velikost, větší tvarovou rozmanitost a netvoří typické pravidelné radiální řady. Vodivý systém v podélném směru tvoří cévy o délce 10 mm až několik metrů (např. u buku 0,8 – 2 m). Skládají se z tzv. cévních článků, neboli mrtvých buněk uložených nad sebou. Rozměry i tvary cévních článků jsou velmi variabilní.
Na základě rozměrů cév a jejich umístění ve dřevě se pak dřeva listnáčů dělí do tří skupin:

• listnáče s kruhovitě pórovitou strukturou dřeva
• listnáče s roztroušeně pórovitou stavbou dřeva
• listnáče s polokruhovitě pórovitou stavbou dřeva

Tracheidy se ve dřevě listnáčů vyskytují ve třech formách – tracheidy cévovité, vazicentrické a vláknité. Nemusí se vyskytovat ve dřevě všech listnáčů.

Libriformní vlákna tvoří hlavní podíl dřevní hmoty listnáčů (až 75%) a mají vyztužovací funkci. jsou to protáhlé zašpičatělé buňky 0,3 – 2 mm dlouhé a 20 – 50 µm široké.

Parenchymatické buňky jsou ve dřevě listnáčů v mnohem větším zastoupení než u jehličnanů. Procentické zastoupení se udává v rozmezí 8 – 35% z celkového objemu dřeva. Jde o tvarově rozmanité buňky hranolovité, krychlovité, vřetenovité, pro které jsou typické jednoduché ztenčeniny na buněčných stěnách. Vytváří dřeňové paprsky (radiální parenchym) a podélný parenchym (axiální dřevní parenchym). Podílí se na stavbě různých kanálků a hojivého parenchymu.